|
|
Je to už nějaký ten pátek, co jsem si zakoupil nejnovější Macbook Air. Na mém starém Sony Vaio TZ totiž začal praskat rám displeje, no a protože jsem nehodlal čekat na finální fázi, kdy se ke svým datům nedostanu a bude poněkud obtížné je z proprietárního zabudovaného SSD dostat, pořídil jsem si nástupce. Staré Vaio jsem si ponechal pro méně náročné úkoly (ostatně vzhledem k poškození je neprodejné). Mohl jsem tedy přímo porovnávat, jak lesknoucí se novinka obstojí ve srovnání se starým harcovníkem
Když v roce 1992 přišel Microsoft s Windows 3.1 a o rok později 3.11, tak se všeobecně předpokládalo, že jde o labutí píseň tohoto systému, neboť budoucnost patří řadě NT. Vědělo se, že Microsoft pracuje na pokračovateli klasických Windows, ale předpokládalo se, že jen odstraní chyby a doladí pár detailů, čímž se historie původních okének uzavře, zatímco řada NT (která s nimi má společný pouze vzhled) bude přepracována tak, aby nekladla překážky v kompatibilitě starších programů. Opět se ale ukázalo, že mnohem snáze se předpovídají události za několik staletí, než to, co nás čeká v příštích létech. Přinejmenším se u svých současníků neztrapníte…
V průběhu roku 1988 to vypadalo, že ten nehezký a poněkud nepovedený systém jménem Windows skončí se svou druhou verzí. Tu v průběhu roku 1987 Microsoft představil, ale obešlo se to bez fanfár a bez davů. Jediným důvodem existence oken mělo být umožnění běhu Excelu. Dalším, méně důležitým hybatelem, byl Compaq, který chtěl nějaký operační systém, aby jej mohl prodávat se svým novým počítačem s procesorem 80386. Microsoft proto v rekordní době spíchl nová okna plná chyb, které postupně odstraňoval. Nicméně, tato druhá verze měla jednu zásadní vadu. Vůbec nevyužívala možností nového procesoru. Kdyby jenom to. Všichni tvrdili, že to ani není možné.
Až teprve tehdy, když se Windows 3.0 prodalo přes dva miliony kopií, začal je Bill Gates brát jako vážnou variantu do budoucna. Raketový nástup nových oken stejným brutálně rychlým způsobem zvedl hodnotu microsoftích akcií – během dvou let se navýšila třikrát a v kancelářích Microsoftu najednou neseděli jen obyčejní programátoři, ale hodně bohatí programátoři. Kdyby jenom to. Microsoft byl obviněn svými konkurenty z nekalé soutěže. Zatímco prý oficiálně proklamoval svou podporu pro OS/2, tajně si vyvíjel Windows a aplikace pro ně. Díky nim se mu podařilo z okenního světa vyšoupnout Lotus i WordPerfect, které jinak v DOSu i OS/2 kralovali. Tam jim to ovšem bylo houby platné. Budoucnost měla patřit oknům.
Už jsme si tu na blogu povídali, jaké to je, když koupíte iPhone, a když se posléze odhodláte jej cracknout, odborně řečeno jailbreakovat. Tvrdil jsem – a za tímto názorem si opravdu stojím – že s jailbreakem se z iPhonu stane přístroj, který má dnes jen těžko konkurenci. Od staršího článku ovšem už uběhlo pár měsíců, Apple nelenil a vydal pátou verzi svého systému. Jailbreak pro ni se ukázal tvrdým oříškem a já proto stále zůstával věrný své staré verzi 4.3.3. Až nyní jsem se přeci jen odhodlal upgradovat a vyzkoušet, jaké to je i v nové verzi sejmout pouta. Bylo to těžké rozhodnutí, protože cesta zpět snad možná vede, ovšem je dost komplikovaná a je proto lepší s ní nepočítat…
Když se v přípravě na příchod Windows Bill Gates před veřejností chlubil, že celkem 24 významných výrobců tomuto novému systému přislíbilo svou podporu, jedno jméno v tom seznamu chybělo – a zrovna to nejvýznamnější. Ano, IBM se zkrátka rozhodla, že dost bolo Microsoftu, už na něm nebudou závislí a další operační systém si vyvinou sami. Výsledkem byl TopView, naprostý propadák, který historii ovlivnil zhruba stejně, jako kámen vržený do rybníku. Kromě pár kruhů nikde nic. A tak „Big Blue“ pochopila, že další spolupráce s Microsoftem možná nebude na škodu.
Když Bill Gates svým inženýrům koncem ledna 1984 nakázal, aby okopírovali Apple Macintosh, neviděl v tom žádný morální či nedejbože zákonný problém. Apple byl přeci výrobcem hardwaru, zatímco Microsoft se živil softwarem. Doplňovali se. Jak by si mohli konkurovat? Gates chápal Macintosh jako inspiraci. Určitě by souhlasil s klasickým výrokem Goetha – „Fakt, že někdo namaloval růži neznamená, že nikdo jiný už nikdy růži namalovat nesmí“…
V listopadu roku 1982 se na největším počítačovém veletrhu ve Spojených státech – slavném COMDEXu v Las Vegas – Bill Gates zastavil u stánku konkurence VisiCorp, aby se podíval, s jakým novým vylepšením tito tvůrci VisiCalcu přišli. Místo tabulkového procesoru jej však šokovalo zcela nové grafické rozhraní pro spouštění aplikací, zvané VisiOn. Bill Gates se velmi dobře v technologii orientoval, znal velkolepé dílo Xeroxu na tomto poli, stejně tak měl přístup k prvnímu prototypu Macintoshe. Celý rok 1982 si pohrával s myšlenkou, že by se možná Microsoft měl do něčeho takového pustit. Teď byl postaven před trpký fakt, že konkurence má šanci nabourat pracně vybudovaný microsoftí monopol s MS-DOSem. Pochopil, že musí jednat – a hodně rychle!
V jednom z minulých článků jsem sáhodlouze rozebíral, jak si vyšperkovat Mac mini do takové podoby, že lepší už zkrátka být nemůže. Existuje ale ještě jedno významné povýšení práce s tímto počítačem na zcela nový level. Koupit si k němu druhý monitor. Jak se OS X se dvěma monitory popere? Jaké jsou mé zkušenosti? O tom se dočtete dnes.
Když Intel v roce 1978 představil svůj první šestnáctibitový procesor 8086, mnozí z právě zrozeného mikropočítačového průmyslu se tvářili skepticky. Tento nový švábík jim připadal příliš rychlý. K čemu takový výkon? Proč by se zrovna tento kousíček křemíku měl stát stejně úspěšným, jako jeho předchůdce 8080? Bill s Paulem si ale mysleli své a ihned zadali svým programátorům úkol upravit jejich BASIC pro intelovskou novinku. Být vždy první, vidět dál a nastavovat ve všem laťku. Tak znělo motto Microsoftu.
Partnerská sekce pro IT profesionály:
Microsoft TechNet/MSDN
