|
|
Pamatuji už celou radu různých počítačů a operačních systémů. Pravda, u školních IQ151 či domácím Atari 800XL se asi nedá mluvit zrovna o systému (i označení „počítač“ pro IQ 151 mi přijde žinantní, sofistikovaná součást topení by snad bylo vhodnější…). Nicméně Amiga, troška Unixu na studiích, DOS a platforma Windows, to snad dává člověku právo hodnotit a posuzovat.
Mým problémem je samozřejmě posledních 14 let, které jsem bezezbytku strávil na Windows, už od pamětihodné betaverze Win95, kterou jsem si jako snad první na škole nainstalovat, byv spolužáky označen za sebevraha. Pravda, instalace ze cca 17 disket se povedla až asi na 4. pokus, nicméně člověk měl konečně u výrobku firmy Microsoft pocit, že se jedná o moderní systém. S každou modrou obrazovkou tento pocit sice poněkud vyprchával, nicméně dny a týdny relativně bezproblémového chodu dávaly zapomenout na občasné nervy a nutnost reinstalací.
Když chce windowsák hodnotit OS X, tak asi největším problémem je zapomenout na léta zkušeností a zautomatizované návyky. Prostě, ať už se nám to líbí nebo ne, na něco jsme si zvykli, považujeme to za normální, no a když to najednou buď vůbec není, nebo to funguje jinak, máme pocit, jakoby nám vzali oblíbenou hračku. Je velkou potíží tomu nepodlehnout a troufám si tvrdit, že většina „switcherů“ skončí právě na nějakém tom banálním nezvyknutí si na nevypínání aplikací, zvláštní maximalizaci, globální menu apod. A to už vůbec nemluvím o tom, že ta mrcha jedna Finder po zmáčknutí Delete neudělá lautr nic. Změnit zažité klávesové zkratky chce čas. Moře času…
Přiznám se, že právě tyto problémy mne léta od přechodu na OS X odrazovaly. Windows jsem se naučil používat velice slušně, jejich stabilita je s Win7 na vynikající úrovni, a ať už se to zavilým Macistům líbí či ne, bonusy OS X se aspoň na první pohled povážlivě ztenčily. Tak trošku si v tomto ohledu připadám jako králík či laboratorní myška, co se rozhodla dělat pokusy sama na sobě…
Nechci tu opakovat 100x popisované, takže se detaily Spotlightu, Quicklooku, Dashboardu, Spaces ci Exposé nebudu zdržovat. Vše je bezesporu skvělé, i když Win rodina Dashboard už dohnala a Exposé se s pomocí Switcheru dá vcelku nahradit. Nějaké to vyhledání tam konečně jakž takž funguje. Nicméně ono skvělé provázání systému s těmito moderními způsoby ovládání, možnosti nastavit si na vše klávesové zkratky, to ve Win prostě chybí.
Na nováčka přicházejícího z Billova ráje číhá spousta nebezpečí a zrádných pastí. Pokud bych se měl zmínit jen o těch nejkřiklavějších z nich, tady jsou:
- Aplikace nemají menu v okně – tradiční stížnost windowsáků. Nemá smysl se ptát proč, je to prostě tak a hotovo. Osobně to sice považuji za méně praktické (a v jistém smyslu za anachronismus), ale snad je to síla zvyku. Bohužel, občas dojde k zmatení začátečníka, a to tehdy, kdy je sice na popředí okno nějaké aplikace, ovšem aktivní je ve skutečnosti aplikace jiná, která třeba ani nemá žádné okno otevřené. Pak se lehce stane, že člověk zmateně dumá, co se to vlastně děje, proč menu nahoře neodpovídá otevřenému oknu.
Ukázka chybné funkce menu - v Entourage byl v mailu otevřen soubor s prezentací v Powerpointu (vcelku blbou prezentací, ale to předpokládám selhání funkčnosti OS X nezpůsobilo…) Po jejím ukončení zůstal Powerpoint aktivní, ale protože okno je zavřeno, zbyla z něj jen horní lišta menu, zatímco je viditelné hlavní okno Entourage. Nováček tím bude zmaten.
- Minimalizace co neminimalizuje – Okno se za zvláštní upravitelné animace „schová“ do pravého okraje Docku, kde zbytečně zabírá místo, z mého velmi subjektivního pohledu jen otravuje. Bolístka která přebolí, protože jak vám každý správný applista vysvětlí, minimalizovat okna je přežitek minulosti. Přiznám se, že jako odchovanec osmibitů a pamětník dob, kdy se ještě programátoři snažili šetřit systémovými prostředky, s tímto dnes tak populárním názorem vnitřně nesouhlasím. Naštěstí, v novém Snow Leopardu se toto dá nastavit na chování dle „Win“ způsobů.
- Maximalizace co nemaximalizuje – opět jsem na diskusích četl spoustu mouder o tom, jak je dnes maximalizace přežitek, protože s dnešními obrovskými monitory je přeci nesmysl, abych si zaplácl obrazovku jedním oknem. Dobrá, základní myšlenka možná není špatná, pokud by se nad tím v Applu zamysleli částí těla, která sedí na krku. Když by snad aplikace měla nějaký systémový „maximalizační“ příznak a přizpůsobovala se měnícímu obsahu okna, šlo by asi o dobrý nápad. Ovšem v situaci, kdy s téměř každým novým obsahem okna (nová www stránka, jiné nastavení pohledu ve Finderu, jiný dokument ve Wordu atd.) musíte mačkat maximalizační tlačítko, tak tuto situaci bych rozhodně nenazval optimální.
Chybná maximalizace - Finder byl nejprve nastaven na “icon view”, následně maximalizován, a poté bylo zobrazení změněno na list. Jak je vidět, není zobrazeno vše, logické by bylo při změně zobrazení změnit i velikost okna, aby funkce zobrazení veškerého obsahu zůstala zachována.
- Změna velikosti okna jen dolním pravým okrajem – v kombinaci s výše uvedeným nemaximalizováním zbytečný opruz navíc, obzvlášť při dnešních velikostech monitorů, když člověk musí pěkně hezky přes celé okno, aby si je milostivě mohl zvětšit. Nemluvě o drobné ale důležité chybě – ukazovací šipka se při najetí na měnící tlačítko nezmění, což u mne několikrát vedlo ke kliku vedle a změně aplikace. Jedním slovem pitomost.
- Ve Finderu nefunguje Delete na mazání – musíte použít APPLE+BACKSPACE. Zatím mi to dost vadí, nevím, proč místo jednoduchého používat složitější, změnit se to asi nedá, jedině vytvořením nové služby v Automatoru, jiná možnost mne zatím nenapadla. Jsem na to zvyklý a pravděpodobně to budu muset nějak opravit.
- Zatím jsem neobjevil, že by OS X znal ve Finderu klasické Win CTRL+X, neboli Cut, použitelné pro přesun souborů. Programy je podporují, ale Finder se vzpouzí. Nevím, třeba dělám něco špatně, ale dost by mi zrovna toto chybělo.
- Mnoho aplikací se nevypíná červeným tlačítkem – opět jsem četl spoustu mouder o tom, jak je dnes, v době hojnosti prostředků, absolutním přežitkem zavírání aplikací. Pánové, až budete mít Mac Mini s 1GB RAM, tak si popovídáme něco o tom, jak se s prostředky nemusí šetřit…
- Už když jsem si hrál s hacknutým OS X při jeho instalaci na klasické PC, tak jsem postřehl naprosto nebetyčný rozdíl při správě ovladačů ve Windows a OS X. Zatímco ve Win má člověk bezproblémový grafický přehled, co kde je, co funguje, co ne, v OS X mu vyjede pouze seznam nahraných „kextů“, aniž by se dalo nějak jednodušše zjistit, kde je problém. Pro systémové hackery je v tomto OS X dost náročný, pro normální uživatele to ovšem není přitěžující, jelikož systém je perfektně odladěn a vybaven všemi potřebnými ovladači pro daný hardware. Předpokládám, že klasický uživatel ani neví, že nějaké „kexty“ vůbec existují… Ovšem co by se stalo, kdybych potřeboval ovladač na něco, na co Apple nemyslel, si raději netroufám odhadovat.
- Vůbec, pro hraní si se systémem musíte znát Unix, protože i jen seznam všech běžících procesů prostě jinde než v terminálu nezjistíte…
- Samozřejmě, decentním ovšem neustálým problémem je trošku jiná klávesnice a především zkratky. Letité návyky se těžko mění. Člověk přišlý z Win si neustále plete klávesu COMMAND s CTRL, protože základní zkratky (např CTRL+C = COMMAND+C) se dělají stejně, akorát s jinou klávesou, tam kde má klasické PC tlačítko ALT. Ve chvíli, kdy si s OS X v podstatě jen hrajete, protože práci děláte na Win, je to na zblbnutí.
- Zatím jsem neobjevil nic, co by se aspoň vzdáleně mohlo srovnávat s Total Commanderem. muCommander je asi to nejlepší, co se mi podařilo sehnat, bohužel, ve srovnání s windowsovskou legendou je to velmi chudý příbuzný. Snažím se používaf Finder, který ve srovnání s Průzkumníkem Windows vede o několik koňských délek, ale přeci jen, dvouokenní manažer je dle mne pro manipulaci se soubory to nejlepší a nejrychlejší, co doposud bylo vymyšleno.
- Chybička se dle mého jak jinak než skromného názoru vloudila do logiky některých klávesových zkratek. Mac jich má hodně a mnohé velmi užitečné, nicméně zásadní problém nastává tehdy, pokud daná klávesa leží na české klávesnici jinde, než na anglické. Konkrétně, OS X má hezkou zkratku APPLE+~, která snad ani nemá Win ekvivalent, umožňuje cyklovat mezi jednotlivými okny aktivní aplikace, tedy takové ALT+TAB pro aktuální aplikaci. Problém je, že na anglické klávesnici je ~ umístěno jinde, než na české, a tak kdykoliv v systému změníte layout klávesnice, máte najednou jinou zkratku, že je skvělé pro všechno možné, včetně totálního zmatení uživatele, jen ne pro praktickou práci…
To by snad pro začátek stačilo. Jak vidno, switch není vůbec jednoduchou záležitostí. Každý adept by se měl připravit na nutnost poslechnout klasika – učit se, učit se, učit se. Zatnout zuby a táhnout.
Výborný článek,
docela jsem se u něj bavil. Ani tak ne ze škodolibosti, jako z podobných pocitů z Linuxu. 20 let pracuji s PC, ty návyky jsou šílenost. Teď jsem se chtěl seznámit s linuxem pro lidi, a připadal jsem si jako absolutní začátečník, který poprvé sedí u PC na rekvalifikačním kurzu, které já lektoruji :-))
Chci to v sobě zlomit, chci linux poznat dobře, ale ještě chvíli to bude boj. Tak si držme vzájeně palce. Apple je rozhodně sexy, tak nějak mi příjde masochisticky přitažlivý. Možná tě budu následovat :-))
1. a vies v com je problem? Ze sa ludia ucia ovladat vsetko ako cvicene opice, nie abstraktne pouzivanie. Ja chapem, ze nie kazdy je technicky talent a potrebuje vediet vsetko krok za krokom, ale ak taky clovek namiesto niecoho s nazvom „mail client“ hlada „Outlook“, ak niekto hlada ovladanie okna na pravej strane vzdy a vsade, tak je strateny.
Keby namiesto toho ludia uvazovali abstraktne, tak s tym problem nemaju. Uvazuju abstrakne a hladaju podobne ovladacie prvky a nazvy v pripade mobilov, v pripade aut, v pripade mikrovlniek a cuduj sa svete, problem nemaju. Len u pocitacov. To mi pride s podivom 
Nejdem sekat machra, ale osobne som nikdy nemal problem prejst na iny OS ci GUI – Win, Linux/BSD s Gnome ci KDE ci xfce – vsetko jedno. Proste hladam veci podobne a logicky tam, kde by sa mali nachadzat a vacsinou s uspechom – o tom je abstraktne uvazovanie. Nebudem predsa znasilnovat system svojim skotnatelym myslenim a ked nenajjdem nieco presne ako cakam z ineho OS, tak taky OS zavrhnem
- OS X ma tiez klikatko na zoznam procesov, vola sa “Activity Monitor”, viac napr. tu http://www.ehow.com/way_5347375_activity-monitor-tutorial.html
- Ten priklad s APPLE+~ funguje rovnako aj na windows. Ak chcem klavesovu skratku ALT+1, tak na SK klavesnici musim stlacit ALT+shift+1
Docela dobrá náhrada Total Commanderu je podle mne PathFinder http://cocoatech.com/
jinak naprostý souhlas s Jozefe Remenem. Jinak Mac OS X, má prostě odlišnou fylozofii ovládání a je třeba ji přijmout. Já například také těžce nesu maximlizační tlačítko, ale dá se s tím žít, zvláště máte-li nainstalovanou aplikaci Cinch http://www.apple.com/downloads/macosx/system_disk_utilities/cinch.html
nieco ako total commander pod osx
Cyklovat mezi jednotlivými okny aktivní aplikace lze ve Windows pomocí zkratky CTRL+TAB.
Jo, další článek pod kterej bych se jako switcher podepsal. Jabkařum se těžko někdy vysvětluje že spousta návyků z woken nejsou zlozvyk ale jenom logika a pohodlnější ovládání. Na woknech jsem nikdy třeba nepotřeboval klávesovou zkratku3 kláves kdežto na MasoXu maj takhle dlouhý “zkratky” i celkem běžný úkoly. Až budou zkratky 4klávesový, můžem si otevřít černý okno DOSu
Co já nikdy nechápu je pro každýho potřeba total commandera. Já ho nikdy nepotřebuju ani na woknech. prostě otevřu 2 okna disku a házim ikony z jednoho do druhýho. Na ovládání je to prakticky to samý.
Partnerská sekce pro IT profesionály:
Microsoft TechNet/MSDN
