Commodore PET byl sice papírově prvním počítačem dodávaným ve stavu ihned schopném použití, nicméně zvítězil nad Applem ][ skutečně jen o prsa nějaké obzvláště nevyvinuté puberťačky. V lednu 1977 Commodore uvedl pouze prototyp a to ještě ne moc funkční. Ve skutečnosti byly oba počítače představeny zároveň na West Coast Computer Faire 16-17 dubna roku 1977. A jablko bylo nepochybně daleko lákavějším soustem…

Steve Wozniak se v těchto raných chvílích firmy Apple projevil jako skutečný génius. Povedlo se mu nejen postavit skvělý počítač s nadprůměrnými schopnostmi, ale dokázal mnohé z jeho výdobytků obhájit i proti nevůli managementu, což byl v dané době Jobs. Tak například, Apple ][ předčil všechny tehdejší mikropočítače schopností být lehce rozšiřován. Zatímco jak Commodore PET, tak pozdější Tandy TSR-80 byly, co se rozšiřování týče, dosti omezené, Apple nabídl hned 8 rozšiřujících slotů.
„Osm slotů?“ nevěřil Jobs svým uším, když mu o tom Wozniak pověděl. „K čemu bude někomu osm slotů?“ Dovedl si představit připojení tiskárny či modemu, ale copak by někdo připojoval osm různých periférií?
Wozniak naproti tomu věřil, že uživatelé si vždy najdou nějaká rozšíření, která budou chtít připojit, a tak trval na osmi. A měl pravdu.

Apple ][

Jednou z dalších legend, prokazujících Wozniakovu genialitu, je fakt, že první verze IntegerBasicu, instalovaná v ROMce Applu, nikdy neměla zdrojový kód v assembleru. Wozniak ji prostě – byte po bytu – sestavil bez assembleru, protože ten byl příliš drahý a nemohl si jej dovolit. Basic byl bohužel poněkud omezený, například neuměl pracovat s vnořováním cyklů For-Next, měl striktní omezení počtu závorek na jeden řádek (tuším, že osmi), nicméně představoval ten nejjednodušší vstup do světa programování pro tisíce uživatelů.
Na druhé straně měl Apple pochopitelně i jisté nedostatky. Zprvu byl dodáván s velmi spartánským návodem, sestávajícím ze zhruba třiceti okopírovaných stránek s vlastnoručními Woziakovými poznámkami, které jsou sice dnes předmětem zájmu sběratelů, nicméně ve své době nepůsobily na rozdíl od počítače profesionálním dojmem. Začátkem roku 1978 na Jobsův nátlak byl tento amatérský návod nahrazen profesionální „Red book“, která proslula skvělou detailností, obsahující popis všech ROM rutin, rozložení paměti, prostě všeho, co bylo třeba, aby i zručný programátor mohl počítač velmi efektivně využívat. Jobs na tvorbu manuálu osobně dohlížel, neboť tvrdil, že podle návodů lidé hodnotí produkty, a dohlédl i na to, aby dřívějším zákazníkům byla „Red book“ dodatečně zdarma zaslána. Možná už tehdy vznikl úzký vztah mezi firmou a jejími klienty, protože na rozdíl od Commodoru s jeho velmi špatnou pověstí dodavatele nespolehlivých produktů se Apple snažil udělat vše pro to, aby zákazníci byli spokojeni.

Red Book

Dalším z nedostatků Applu byla neexistence malých písmen. Apple uměl pouze verzálky, malým písmenům se naučil až mnohem později. Zprvu to Wozniak nepovažoval za problém, nicméně s rozšiřováním tiskáren a tudíž pochopitelnou nespokojeností zákazníků s nemožností tisknout minusky se s tím v Applu museli vyrovnat – dokázali to až v Apple III v roce 1980 a Apple ][e v roce 1983. Do té doby se malých písmen dosahovalo pomocí produktů třetích stran, zobrazení nebyl až takový problém, jako donutit klávesnici k jejich psaní. Nebylo to jednoduché, ani pohodlné, ale šlo to.
Velkou výhodou Applu oproti konkurenci byly bezpochyby barvy. Jakkoliv je třeba Wozniakovi přiznat velkou dávku geniality, výběr barev asi nebyl zrovna jeho silnou stránkou. Původně uměl Apple jen 4 barvy – zelenou, fialovou, bílou a černou. Dovedu si tedy představit poněkud smysluplnější paletu, ale asi měli v Cupertinu jiný vkus. Až s Applem ][plus přišla možnost užít barev šesti, přibyla modrá a oranžová, což už dávalo vcelku slušný základ. Na druhé straně je nutno zdůraznit, že tato „barevná výhoda“ Applu příliš dlouho nevydržela. Už v říjnu 1977 představilo Atari svou herní konzolu Atari 2600 s grafickým čipem TIA, navženým Jay Minerem, o němž bude ještě řeč. Jeho grafické možnosti (paleta 128 barev, sprity, 4 barvy na rastrovou řádku...) přesahovaly vše, co v té době mohl Apple nabídnout. Počítače Atari 400 a 800 využívající ještě pokročilejší čip CTIA se zrodily naštěstí pro Apple až v roce 1979, kdy už měla jablečná firma vybudovánu solidní pověst a základnu klientů, kterou Atari, považované za výrobce herních konzol a ne profesionálních počítačů, už nemohlo narušit.

Ultima III na Apple ][

Další z problémů Apple ][ je nám dnes dobře známý, protože je s počítači této firmy spojen takřka pupeční šňůrou. Cena. Zatímco konkurenční PET či TSR-80 stály kolem 500 dolarů, Apple prodával svůj výtvor za 1300. Vysvětlením byla rozšiřitelnost, barvy a celkově mnohem profesionálnější vzhled.
Apple trpěl ještě jedním velkým, zásadním neduhem, který se ale Wozniakovi koncem roku 1977 povedlo totálně eliminovat a tak firmě otevřít spoustu nových možností i v korporátní sféře. Tím nedostatkem bylo spolehlivé ukládání dat. Doposud Apple používal obyčejný kazetový magnetofon a uživatel musel velmi opatrně laborovat s nastavením síly zvuku, aby počítač dokázal data přečíst. Na rozdíl od TRS-80 nebylo možné data na kazetě pojmenovávat a organizace se dala zvládnout jen za pomocí ne zrovna přesného počítadla, pokud je tedy magnetofon vůbec měl.
Mike Markkula, tehdejší prezident Applu, tedy pro Woze stanovil zásadní cíl – floppy disk. Udělat jej uživatelsky přívětivě a hlavně levně.
Wozniak toho sice o floppy discích moc nevěděl, ale po týdnech zkoumání přišel na myšlenku nahradit hardwarovou synchronizaci sektorů na disku (hard sectoring) řízenou drahou elektronikou vtipným softwarovým řešením (soft sectoring). Společně s Randy Wiggintonem strávil skvělé Vánoce naplněné přípravou na Consumer Electronics Show v prvním týdnu roku 1978, kdy měl být floppy disk představen. Bohužel, ovladací software jim stále nefungoval, takže do Las Vegas odjeli, aniž by měli funkční finální verzi. Strávili romantickou noc laděním a v šest hodin ráno připravili funkční demonstrační disk. Randy navrhl vytvořit pro jistotu jeho zálohu, načež jej zkopírovali na prázdný záložní, aby posléze zjistili, že ve skutečně se jim úspěšně podařilo zkopírovat onen prázdný na ten funkční. Po další hodině obnovování dat měli opět k dispozici demonstrační disk a vytvoření záložní kopie bylo pro jistotu vynecháno.
Disk II se nakonec ukázal pravděpodobně stejně důležitým, jako vlastní počítač. Umožňoval užívat výpočetní techniku i naprostým laikům a prodával se skvěle i přes cenu 600 dolarů, která převyšoval cenu PET a TSR-80. Apple se jím stal v očích veřejnosti seriózní a důvěryhodnou firmou, zatímco zbylé dvě ze „svaté počítačové trojice roku 1977“ zůstaly pouze výrobci hraček.

Disk II

Díky levnému (aspoň v měřítcích tehdejší doby) floppy disku a barevnému výstupu se Apple ][ postupně dostal na pracovní stoly manažerů i obyčejných uživatelů, ale ani jedni, ani druzí zpočátku nevěděli co s ním. Pro obě skupiny vznikly v roce 1979 přelomové programy – pro manažery to bezpochyby byl VisiCalc, první tabulkový procesor, o němž se říká, že často sám o sobě byl pro mnohé důvodem koupit si Apple.

VisiCalc

Pro domácí i profesionální použití to byl Apple Writer – i když se nejednalo o první textový editor vůbec, protože idea textového editoru byla už z principu mnohem starší, než nápad na editor tabulkový, jednalo se o jednoduchý a přitom efektivní editor na editaci a tisk textů, který se velmi vtipně vypořádal s neexistencí malých písmen – velká zobrazoval inverzně. S tím, jak klesala cena tiskáren, se najednou počítač stával užitečným pomocníkem, který mělo smysl vlastnit.

AppleWriter - velká písmena jsou zobrazena inverzně

Apple tudíž vytvořil kvalitní počítač a tak nějak logicky se očekávalo, že se bude snažit jej vylepšovat a rozvíjet. U Jablek měli sice program vývoje počítače s grafickým rozhraním, později nazvaným Lisa, ale všem bylo jasné, že ten bude k dispozici až za mnoho let. Na překlenutí této doby bylo třeba přijít s něčím jiným. Bohužel, v Cupertinu dospěli k názoru, že místo rozvoje existujícího bude lepší začít s čistým stolem. Proto pozastavili vývoj zákaznických čipů, které měly za úkol vylepšit grafiku a schopnosti Apple ][ a srovnat tak krok s Atari, a namísto toho se pustili do stroje, který měl být profesionální pracovní stanicí, ne jen nějakou hračkou. A protože profesionálové mají přeci úplně jiné potřeby, leccos z původního Apple bylo obětováno. V první řadě barva. Apple III měl být dodáván s monochromatickým zeleným monitorem, schopným zobrazit 80 sloupců textu (jinými slovy, schopným vertikálně zobrazit 560 bodů), přičemž ale uměl zobrazit až šestnáct barev, ovšem s barevným monitorem, což znamenalo dvojnásobnou cenu.

Barevné schopnosti Apple /// vůbec nebyly špatné - pokud jste měli na barevný monitor...

Dále velikost – na rozdíl malého až roztomilého Apple ][ byl III pořádný macek. Ačkoliv se autoři pokoušeli zajistit kompatibilitu se starším modelem, nebyl to prioritní úkol, a proto byl proveden liknavě a ne moc úspěšně. Hardwarové karty byly teoreticky kompatibilní, praxe byla jiná, software pouze ve speciálním módu, kdy se z novinky stal v podstatě zastarávající dědeček a vzhledem k neexistenci barev na monochromatickém monitoru se některé programy špatně ovládaly. Snaha o aspoň jistou kompatibilitu bohužel vedla k použití již zastaralého 6502, který v té době již byl považován za pomalý. Sice měl takt 2 MHz, ovšem to pro změnu kladlo vyšší nároky na mód kompatibility, protože původní Apple II běžel pouze na 1 MHz. Kromě toho všeho – novinka měla neustálé technické problémy, integrované obvody se teplem vysouvaly z patic, takže jako jednou z možností opravy se doporučovalo praštit počítačem o stůl, což zajistilo zasunutí čipů zpět. Ta poslední věta není vtip ale důsledek jednoho ze špatných rozhodnutí v kariéře Steva Jobse, který trval na tom, že větrací otvory jsou přežitkem minulosti, a uvedený způsob opravy byl oficiální odpovědí Applu na stížnosti zákazníků. Jobs problémy ještě zvyšoval, neboť na poslední chvíli trval na různých změnách v designu, což vše komplikovalo. Nemá smysl šířit se o tom, jak na firemní zákazníky toto všechno působilo. A je vůbec nutné komentovat cenu $4340 za nejnižší konfiguraci? (a $8000 za luxus barevného monitoru?)
Apple III se proto z „big thing“ změnil v propadák.

Apple ///

V roce 1980, kdy byl Apple III představen, se svět IT nalézal už úplně někde jinde, než v roce 1977. Atari mělo daleko lepší grafiku, floppy disky ke svým mikropočítačům vyráběl už nejen Apple, ale i Atari a Commodore, zkrátka náskok v technologii byl ten tam. A kdoví, kde by dnes byl svět počítačů, kdyby mezitím uživatelé neobjevili kromě nudné práce s textovými a tabulkovými procesory či prvními databázemi mnohem zajímavější a zábavnější využití čipů.
Zrodily se počítačové hry.

Vymyslel Steve Jobs první joystick? Nebo aspoň první střílečku? A kdo první převedl na monitor ježka v kleci? Že by Jan Tleskač?

Technické okénko

Apple ][

Jde o jeden z nejdéle vyráběných mikropočítačů, ba troufl bych si dokonce i tvrdit, že vůbec nejdéle vyráběný. Jeho hardware se proto v průběhu času měnil. První byl vyroben v roce 1977, poslední Apple //gs byl uveden v r.1986 a vyráběn až do roku 1992. Bude bezesporu zajímavé srovnat si jejich konfigurace:

Apple ][ - 1977

CPU: MOS Technology 6502 / 1 MHz
FPU: žádné
Sběrnice: 1 MHz 8-bitová datová, 16-bitová adresová
ROM: 12 kB
RAM: 4kb, max. 48Kb, případně s rozšiřujícími kartami až 128 Kb.
Expanzní sloty: 8
Video
Maximální rozlišení: 4 barvy (později 6) při 280x192, 16 barev při 40x48 (u pozdějších verzí)
Floppy Disk: lze dokoupit
Input/Output
Serialní port: pomocí rozšiřující karty
Zvuk: mono reproduktor.

Apple //gs - 1986
CPU: Western Design Center 65C816 / 2.8 MHz
FPU: integrovaný
Sběrnice: 1 MHz 16-bitová
ROM: 128/256 kB
RAM: 256 kB
Maximum RAM: 8 MB
Video
Maximální rozlišení: 640x200 – 2 barvy, 320x200 – 16 barev. Lze měnit barevné registry na jedné videořádce, tudíž teoreticky lze zobrazit 200x16=3200 barev na obrazovce z palety 4096 barev. Stejný trik ve stejné době umí i Amiga, ovšem má 32 barev na řádku (64 v případě EHB módu) a umí je změnit v jedné řádce hned několikrát (už vůbec nemluvě o HAM módu). Výkonnější bylo i Atari ST. Oslavné řeči z některých stránek, že ve své době to byl nejlepší grafický počítač, jsou tudíž nepravdivé. Byl to nejlepší grafický počítač…u Applu.
Floppy Disk: 5.25" Disk ][ nebo 3.5" Sony 800 kB, připojení přes floppy port
Input/Output
Floppy: DB-19
Joystick/Mouse: DE-9
Serial: 2 Mini DIN-8
SCSI: pomocí rozšiřujícího slotu
Audio Out: mono mini – nicméně počítač měl speciální zvukový čip Ensoniq 5503 Digital Oscillator, který dokázal přehrávat simultánně 15 zvukových stop. Stránky nadšenců tuto schopnost oslavují (a je co) a zdůrazňují, že v tomto Apple překonával Amigu, která uměla simultánně přehrávat pouze 4 stopy. Problém však je, že za prve to Amiga uměla stereo, za druhé ji nebyl zas takový problém přimět přehrávat stop 8, za třetí měla speciální vysokofrekvenční filtr s efektem „dolby“, díky kterému působil zvuk velmi profesionálně, no a za čtvrté měl Apple limit pouze 64Kb na zvuková data, zatímco Amiga 512Kb, případně 1MB u pozdějších verzí. Co bylo lepší? To ať každý posoudí sám…

Apple //gs

Jak je vidět, Apple //gs byl neskutečně vylepšený, přičemž si ale zachovával zpětnou kompatibilitu s původním starším bratříčkem. Jako OS na něm běželo grafické Mac-like rozhraní, což v té době už začínalo být běžné (pochopitelně ne na IBM compatible počítačích…). Bohužel, netuším, jak slavné to s onou kompatibilitou bylo, nicméně schopnost tak dlouho udržet naživu v té době naprosto zastarávající technologii ukazuje, že Wozniak skutečně uměl. Mimochodem, po jisté době mimo Apple se v r.1984 Wozniak k Applu vrátil a //gs je jeho dítko. Další důkaz, že Woz byl skvělým technikem.

"Mac like"OS u Apple //gs

Apple /// - 1980, výroba ukončena 1984

CPU: SynerTek 6502A / 2MHz
FPU: žádné
Sběrnice: 2 MHz 8-bitová datová, 16-bitová adresová
ROM: 4 kB
RAM: 128 kB
Maximum RAM: 512 kB
Rozšiřující sloty: 4
Maximální rozlišení: 80x24 text, 560x192-2 barvy, 280x192-16 barev
Floppy Disk: 143 kB 5.25"
Input/Output
Serial: 2 RS-232
Zvuk: mono reproduktor

Operační systém Apple /// - SOS. I když to znamenalo Sophisticated Operating System, velmi to implikovalo neúspěch modelu...

Apple /// byl bezesporu neúspěch. Prodalo se jej pouze 65000 (z 90 000 vyrobených), což pochopitelně byla pro firmu značná rána. Apple ][ všech verzí se prodaly miliony. Zkusme se zamyslet, v čem vězel problém.
Když pomineme jednoznačně přemrštěnou cenu, nespolehlivost a jistou „technickou zaostalost“, troufám si tvrdit, že trojka doplatila ještě na jeden fenomén, který v průběhu času postihl i další nadějné pokračovatele úspěšných modelů. Ten problém by se dal nazvat slovy „proč si jej vlastně kupovat“
Zkusme si představit modelovou situaci. Firma X vyvine počítač A, kterého se prodají miliony. Na základě úspěchu je vyvinut počítač B, který je ale v základě kompatibilní s počítačem A, nicméně nabízí nějaký ten bonus navíc (nové grafické módy, vyšší rychlost atd.). Je ale pochopitelně dražší a v začátku i méně rozšířený. Firma zdůrazňuje jeho kompatibilitu se starším modelem, aby se zákazníci nebáli jeho koupě, protože zpočátku celkem logicky nemohou očekávat takovou nabídku programů. Situace se ale pak přeci zlepší, že…
Zlepší? Předpokládejme firmu Y, vyvíjející software pro A. Má nyní možnost vyvíjet nové programy pro B, případně předělat stávající, aby využily rozšířené možnosti B. Ale, a to je ten problém, proč by to dělala?? Vždyť B vlastní jen pár uživatelů a programy z A na něm jedou. Nemá tedy smysl vyvíjet něco nového pro minoritní trh… V důsledku tohoto uvažování se na B vyvíjí jen málo původního software, využívajícího jeho rozšířených možností. A nákaza se plíživě šíří dál. Proč by si měli uživatelé kupovat sice novější, ale dražší B, když A také poslouží a vlastně všechen potřebný software na něm jede? Raději si za menší peníz koupí A. Stávající vlastníci A také nejsou tlačeni do upgradu, protože kvůli několika novým či vylepšeným programům nevidí důvod…proč si jej vlastně kupovat.

Na tento fenomén doplatilo mnoho skvělých strojů – od Applu ///, Sinclairu ZX Spectrum 128 přes Commodore 128, Atari STE či Falcon, po Amigu 1200 (která se stala hitem až v době, kdy firmě Commodore zvonil umíráček).

Komentáře v diskuzi

Přidat komentář

Jméno

E-mail, nebude zveřejněn

Web

Ochrana proti spamu: (povinné)*
Opište prosím text z obrázku.