Byly to krásné a vzdálené doby, kdy vznikal první moderní a úspěšný grafický operační systém. A zatímco z ještě vzdálenějších časů se dodnes už mnoho nedochovalo, vzpomínky účastníků vývoje v jablečné firmě k dispozici jsou. Promlouvají k nám z dob dávno minulých, kdy znát desítky příkazů patřilo k dobrému tónu počítačového odborníka.
Byly to doby, kdy vytvoření textového dokumentu o několika desítkách kilobajtů vyžadovalo velké intelektuální úsilí. Dnes stačí uložit prázdnou stránku ve Wordu. Tomu se říká pokrok…

Poté, co Apple s velkou slávou vydal Apple III, aby kvůli této obchodní tragédii málem zkrachoval, řekli si u jablek slavné cimrmanovské „tudy ne, přátelé“ a zamysleli se, jak dál. Pravda, abychom byli přesnější, oni si tuto otázku položili ještě dříve – 30 července roku 1979 byl Ken Rothmuller pověřen vývojem další generace počítačů, nástupce Apple III, s předpokládanou cenou 2000 babek a rokem vydání 1981. Měla to být skutečná „the big thing“, bohužel, menším problémem bylo, že kromě názvu a spousty chuti po něčem novém v Applu neměli jasno vůbec v ničem. Podle marketingové strategie bylo cílem projektu Apple Lisa vyvinout počítač se zeleným CRT displayem, šestnáctibitovým procesorem a vysokokapacitním floppydiskem. Ken Rothmuller, který zpočátku projekt řídil, nebyl žádný zelenáč – před svým příchodem do Applu šéfoval u Hewlet Packardů. Velice brzy ale zjistil, že v takto krátkém termínu není možné vyvinout něco opravdu přelomového. Postěžoval si u Jobse a ten ho vyhodil. Postaral se, aby byl místo Rotmullera do vedení projektu dosazen další z bývalých zaměstnanců HP – John Couch. Změna sice byla vykonána, ale v tom zásadním – tedy jakým směrem se vlastně vydat, se nic neudělalo. Nebyl dokonce ani zvolen procesor budoucí „velké věci“. Hardwarová konfigurace byla tím zásadním, co tehdejší vývojáře zajímalo. Jaký systém by měl být zodpovědný za chod tohoto nového výtvoru, to se v Applu neřešilo. Operační systém? Jaký operační systém, copak to je něco podstatného? Normálně příkazová řádka, maximálně nějaké jednodušší prostředí na spouštění programů a správce souborů. Kdyby v Applu tehdy uviděli pozdější slavný Norton Commander, určitě by sršeli nadšením a Jobs by se nikdy do Palo Alta nevydal. Bohužel, inspirace z budoucnosti je možná hezkou rekvizitou sci-fi, my se tu ale snažíme co nejvěrněji popsat skutečnou historii.
Ve stejné době se Jef Raskin pustil do vývoje laciného nástupce Apple II, prostě počítače pro masy za pár dolarů. Projekt to byl zcela nevýznamný, o čemž svědčí i fakt, že Raskinův tým byl čtyřčlenný. Dokonce jej v Applu i párkrát málem zrušili a Raskin musel několikrát přesvědčovat šéfa Applu – Mika Markkulu – že má smysl ve vývoji pokračovat. Na rozdíl od týmu Lisy, v jistém směru přešlapujícího na místě, byli u Macintoshů úspěšnější

Jef Raskin - skutečný otec Macintoshe

Jef Raskin sepsal velmi brzy detailní specifikaci nazvanou „Book of Macintosh“, byl zvolen procesor – Motorola MC 6809, počítač měl mít 64Kb RAM a monochromatické rozlišení 256×256 bodů. Měl to být systém na míru, bez rozšiřujících slotů ( jako měl Apple II), neboť Raskin byl přesvědčený odpůrce mnohosti konfigurací, což programátorům způsobovalo problémy a vedlo k nestabilitě. A operační systém? Každému, kdo si tuto specifikaci přečetl, je asi jasné, že v tomto směru pravděpodobně neměli u Macintoshů co nabídnout. A každý, kdo se toto domnívá, se mýlí. Jef Raskin totiž dobře znal průkopnickou práci u Xeroxu, neboť když ještě studoval na univerzitě, několikrát měl příležitost Xerox Alto poznat. Alto předběhlo celý počítačový svět o nějakých deset let, a kdo měl to štěstí se s ním seznámit, pochopil, kde je budoucnost. Raskin to ale neměl zas tak jednoduché, protože se s Jobsem neměli rádi, takže když za ním přišel s návrhem, ať si udělá výlet do Xeroxu, tak s ním moudrý vizionář Jobs vyrazil dveře. Raskin tedy přemluvil dalšího z klíčových vývojářů, Billa Atkinsona, ať si o tom s Jobsem ještě promluví, a ten dokázal vykreslit schopnosti Alta Jobsovi tak nadšeně, že v budoucnu oslavovaný velký „otec prvního okenního systému“ zabral. Měl ale smůlu – vývojáři v Xerox Parc měli dost neustálých návštěv a frustrovaní z toho, že komerční využití jejich práce je v nedohlednu, se rozhodli zarazit další studijní poutě do jejich hájemství. Jobs byl ale mezitím Atkinsonem zpracován natolik, že Xeroxu učinil nabídku, která se nedala odmítnout – celý kulaťoučký miliónek dolárků akcií Applu za dvě studijní mise.

Bill Atkinson, otec grafického subsystému Lisy i Maca, a Steve Jobs, otec s nejskvělejší vyřídilkou ze všech otců…

Nejprve navštívil Xerox Parc, tuto „Mekku nové doby“, pouze s Atkinsonem. Uviděli jednak grafické uživatelské prostředí plné okének, tlačítek, editačních boxů, byl jim představen objektový jazyk Smalltalk, no a v neposlední řadě skvělé síťové možnosti Alta, včetně sdílení tiskáren a disků. Jobs technologii moc nerozuměl, a tak jej vcelku logicky nejvíce zaujalo to, co byl schopen pojmout – ovládání počítače za pomocí myši a oken. Vrátil se jako úplně jiný člověk. Právě tehdy totiž pochopil fakt, kterým se dodnes firma z Cupertina řídí, zatímco někteří jiní výrobci jakoby tuto pravdu stále nebyli schopni vstřebat - počítač má být v zásadě co nejideálnější kombinací hardware i software. Podcenění jednoho či druhého je vždy špatné. Je mi opravdu úplně k ničemu mít pod kapotou počítače obrovský výkon, jestliže se mi s ním bude špatně pracovat, případně mi mizerně napsané ovladače jeho využití vůbec neumožní.
Druhá návštěva, kdy se v laboratořích Xeroxu objevilo více členů vývojářského týmy, byla spíše technicky zaměřená, probíraly se konkrétní detaily implementace operačního systému a inženýři byli neméně oslněni jako jejich šéf. Manažeři Xeroxu, kteří doposud netušili, jaká zlatá vejce jim jejich vývojáři v Palo Altu vyseděli, nyní konečně prozřeli, a zatímco doposud byl vývoj komerční pracovní stanice založené na Altu pouze trpěným dítětem, konečně mu byl dán patřičný prostor a podpora. No a mezitím v Applu se místo na stále diskutovaný hardware soustředili na software, Trip Hawkins, marketinkový manažer, zcela přepsal specifikace, v nichž se nově objevily takové pojmy jako myš a grafické prostředí. A aby u jablek neponechali nic náhodě, přetáhli z Xeroxu asi patnáct vývojářů, kteří jim s Lisou měli pomoci. Jako CPU byl po zvážení možných alternativ zvolen MC 68000 o taktu 5MHz, co se floppy disků týče, zvolili v Applu tehdy tradiční 5,25’’, RAM byla rozšiřitelná až na 1Mb, což v oné době byla nějaká velikost, no a počítač měl umožnit i připojení pevného disku.
Bill Atkinson se pustil do vývoje operačního systému. Systém byl vytvářen v Pascalu, což mělo sice za výhodu rychlejší práci, nicméně na druhé straně nebylo možné dokonale optimalizovat výsledný kód. Základem jeho práce bylo naprogramování grafické knihovny LisaGraf, později QuickDraw, která měla za úkol rychlé vykreslování všeho potřebného – proporcionálních fontů, různě šrafovaných vzorků, obdélníků s kulatými rohy (což je přímo standard tlačítek u Applu) a mnoho dalšího. Doporučuji podívat se na odkaz http://www.folklore.org/StoryView.py?project=Macintosh&story=Busy_Being_Born.txt
Zde je soubor fotografií dokládající postupný vývoj grafického rozhranní. Bill Atkinson si totiž vše fotil na svůj polaroid, díky čemuž byla pro budoucnost zachována tato fascinující galerie. Ukazuje mimo jiné, že původně mělo prostředí skutečně tak trošku připomínat Norton Commander, zatímco po návštěvě v Palo Altu se objevila okna. Inspirace Xeroxem je zcela očividná (jakkoliv to text poněkud popírá), okna mají například místo souvislého horního rámečku se jménem typický altovský název okna ve tvaru záložky.
Míra inspirace Xeroxem se stala nekonečným tématem, což vývojáře nyní na stará kolena poněkud štve. Oni prohlašují, že se skutečně inspirovali jen nápadem, který přepracovali a dovedli k dokonalosti. V tomto tvrzení je hodně pravdy, což ale vůbec nesnižuje zásluhy tvůrců z Xeroxu – nejdůležitější je vždy základní myšlenka. Když už víte, jak na to, není problém ji rozvíjet a obohacovat.
Základní rozdíl mezí operačním systémem Lisy a Alta byl v tom, že Alto bylo vytvářeno pro programátory a odborníky na počítače, zatímco Lisa měla oslovit širokou veřejnost. V podstatě by se to dalo připodobnit k podobné situaci mezi Linuxem a Windows někdy v devadesátých létech. V Altu se tvůrci daleko více soustředili na Smalltalk a další přelomové technologie, vlastní okenní ovládání pouze naznačili. Tak například pro přesun okna či změnu jeho velikosti jste museli zvolit položku v menu, ne pouze tahat za nějaký z jeho rožků. Třítlačítková myš též mohla začátečníky mást, i když se systém vcelku snažil radit, co kterým tlačítkem lze dosáhnout. V Applu proto zredukovali počet tlačítek na nejmenší možný a zůstali této volbě věrni.
Stránky, věnující se vývoji Lisy, zdůrazňují velký rozdíl přístupu v Applu od přístupu v Altu – Lisa byla systém tzv.“document centered“, jinými slovy, uživatel pracoval s dokumenty a mělo mu být vcelku lhostejné, v jaké aplikaci se otevírají. Nicméně i tento nápad odkoukali v Applu od výtvorů v Xeroxu, protože je fakt, že takto sice nepracovalo Alto, ale přesně tímto způsobem fungoval Xerox Star, první počítač s GUI na trhu. Byl vydán v roce 1981 a v Applu jeho vydání přijali s menším šokem. Doufali, že to budou právě oni, kdo na trh jako první uvedou počítač s grafickým rozhraním (a dodnes to mnozí fanoušci jablečné firmy tvrdí, i když to není pravda). Xerox Star se tedy stal prvním počítačem podobajícím se svým ovládáním tomu, co má dnes každý na stole. Ale byla to podoba jen přibližná a systém se nakonec neuchytil

Xerox Star 8010

Ten hlavní důvod byl patrně v tom, co „zabilo“ Lisu – cena. Xerox Star byl pracovní stanicí, která měla oslovit velké firmy, vlastnící xeroxovské tiskárny, hlavní produkt společnosti. Xerox v reklamních materiálech zdůrazňoval, že systém umožňuje výrazně zkrátit čas zpracování různých dokumentů, protože okenní prostředí je lehce ovladatelné a intuitivní. To vše vcelku byla pravda, systém opravdu měl mnoho nej, jenže…byl neskutečně drahý. Nového softwaru pro něj bylo poskrovnu a postupně musel opustit trh. Neuspěl.
Zatím u jablek vyvíjeli, až se z nich kouřilo, no a kromě toho řešili zcela aktuální problém – jak se odlišit od Xeroxu Star? Jednak pochopili, že bude naprosto nezbytné dodávat systém komplexní, tedy včetně kancelářského softwaru (textového a tabulkového editoru, bitmapového editoru, souborového manažeru), kromě toho že je nutné se mnohem více zaměřit na uživatelský komfort, prostudovat slabiny xeroxovského systému a udělat vše lépe a jednodušeji. To se jim také podařilo.

Xerox Star - systém je evidentně méně uživatelský přívětivý, než systém Maca a Lisy

Kromě výše uvedené jednodušší manipulaci s okny vynalezli vývojáři Lisy i jeden ze základních konceptů, s nímž se každý uživatel systému z Cupertina setká hned po jeho spuštění – lištu systémového menu. Zatímco Alto a Star znaly jen menu kontextové, horní neustále zobrazená lišta menu byla pro začátečníky mnohem přehlednější a pohodlnější. Další vynález souvisel se zmiňovanou knihovnou QuickDraw a jmenoval se Regions. Zkrátka, regiony umožňovaly vyřešit palčivý problém s okny – jak kreslit do okna v situaci, kdy je částečně skryto za nějakým jiným oknem a viditelný je tedy jen kousek? Alto tento problém řešilo tím, že do zakrytého okna se kreslit nedalo. Systém Lisy i pozdějšího Macintoshe umožňoval definovat nepravidelné oblasti, které ořízly kreslené objekty. Bylo tudíž možné obnovit obsah i částečné zakrytého okna. Musíme si uvědomit, že tehdejší počítače s velmi omezeným množstvím paměti nemohly použít řešení dnešní, tedy mít pro každé okno separátní grafickou paměť a při zobrazení její obsah zkombinovat s pozadím či popředím. Bylo třeba vymyslet chytré triky, jak i s paměťovým limitem zajistit překrývatelnost oken. Mimochodem, právě neexistence konceptu regionů znamenala, že první Microsoft Windows 1.0 znaly jen okna, která se nemohla překrývat…
Okenní manažer, který softwarový génius Bill Atkinson vymyslel, byl skutečně daleko před čímkoliv tehdy existujícím – například zajišťoval automatické obnovování obsahu zakrytého okna, když bylo okno v popředí přesunuto či uzavřeno. To Alto též neumělo.
Na druhé straně, nebylo možné implementovat komplexní objektovou strukturu Staru a Smalltalku. Na rozdíl od technologických vizionářů v Xeroxu, inženýři v Applu museli vytvořit fungující produkt, který by pracoval na dostupném hardwaru, pracoval by rychle a vývoj byl časově omezený.

Vtip je ovšem v tom, že průměrnému uživateli je vcelku jedno, zda operační systém, se kterým pracuje, je objektový a má krásnou a ladnou architekturu, či nikoliv. Jde mu o to, aby se mu s ním dobře pracovalo, aby byl stabilní a aby pro něj nebyl problém sehnat dostatek softwaru. Larry Tesler, jeden z hlavních vývojářů původně též přišlý z Xeroxu, používal pro implementaci nových vymožeností do systému zajímavou metodu – vzal nějakého průměrného nováčka z jiného oddělení, který měl vyzkoušet, jak se mu s tím novým nápadem pracuje. Pokud to nefungovalo, nápad byl bez milosti opuštěn.
Dan Smith, další z autorů uživatelského rozhranní, vymyslel v rámci maximální snahy o zjednodušení ovládání i to, co my dnes nazýváme průvodci – program se nazýval Filer a sérií otázek zjišťoval, co si uživatel přeje udělat. Osobně jsem spíše odpůrce podobných řešení, takže mne těší, že po sérii testování nakonec v Applu dospěli ke stejné skepsi, jakou k tomuto konceptu chovám já dnes. Nakonec se z Fileru stalo to, co dnes nazýváme průzkumníkem, a k němu byl vytvořen i klasický desktopový manažer s ikonkami, možností jejich přesouvání, organizování, kopírování, zkrátka, obrazovka se stala jedním velkým pracovním stolem. Orientace na dokumentovou architekturu umožnila dát uživatelům naprostý komfort v práci se soubory – nebylo nutné otevírat aplikace, prostě jste klikli na ikonku dokumentů a už tehdy, stejně jako dnes, se vám otevřel ve správném programu. A programů bylo k Lise přibaleno dost: LisaWrite, LisaCalc, LisaList, LisaProject, LisaDraw, LisaPaint, a LisaTerminal plus nějaké ty utilitky jako kalkulačka, hodiny atd. Lisa zvládala dokonce i preemptivní multitasking, i když to bohužel byla spíše nevýhoda, než přednost. Důvod tkvěl v nízkém taktu procesoru.
Ano, když byl hardware Lisy v průběhu roku 1980 vytvářen, dospěli vývojáři k přesvědčení, že použít MC68000 na 5Mhz je ideální volbou. Procesor byl 5x rychlejší než tehdejší Apple III, což dle jejich názoru mělo naprosto stačit. Vůbec si přitom neuvědomili, že grafické prostředí je šíleným žroutem procesorového výkonu.
Bill Atkinson, jak jsme si již řekli, v průběhu tohoto roku pracoval na prototypu Lisy a zdárně pokračoval ve vytváření základní grafické knihovny, zatímco jeho kamarád Budd Tribble, jediný softwarový vývojář ve čtyřčlenném Mac týmu, který s ním sdílel společnou domácnost, byl nadšený úžasnými pokroky. Něco takového kdyby se dalo použít na Macintoshovi, to by byla bomba. Navrhl tedy Burrellu Smithovi, skvělému hardwarovému designérovi a autorovi hardwaru Maca, jestli by nechtěl zkusit použít pro Maca MC68000 místo původně plánovaného 6809. Problémem byla samozřejmě cena. MC68000 byl dost drahý sám o sobě, no a další podpůrné obvody, které používala Lisa, zvyšovaly cenu ještě výrazněji. Přesto to Burrel zkusil – během Vánoc roku 1980 navrhl nový Macintosh, kde základním trikem pro snížení ceny oproti Lise bylo použití jen osmibitové adresové sběrnice. Mac měl mít MC68000 nataktovaný na 8Mhz, 64Kb RAM a rozlišení 384×256. Byl to dokonalý úspěch, který velmi zaujal Billa Atkinsona. Ten se totiž trápil s tím, že v návrhu Lisy se počítalo s poněkud podivným rozlišením 720×360. Byl to požadavek vývojářů přišlých z Xeroxu, kteří tvrdili, že takto bude daleko lépe vypadat text v režimu 80 sloupců. To byla pravda, pro textové aplikace je podobné rozlišení vhodné, ale jakmile začnete na takto obdélníkových bodech dělat grafiku, máte problém.
Pro Billa byl tedy nový Burrellův design vhodnou ukázkou, že lze udělat zajímavý levný stroj se čtvercovými obrazovými body, na nichž grafika vypadá lépe. Burrell se na Billovu žádost pustil do studie ještě lepšího Macintoshe, který uměl pracovat s grafikou 768×512 bodů, měl šestnáctibitovou datovou sběrnici no a díky vyššímu taktu procesoru pracoval dvakrát tak rychleji, než Lisa. Dokonce si vývojový tým Lisy udělal výlet do odděleného pracoviště týmu Macintoshe (nazývalo se Texaco Towers), kde jim Burrell Smith předvedl své výtvory i plány a možnosti, jak hardware Lisy výrazně zlepšit. Bohužel tu zapůsobil efekt jisté přezíravosti protěžovaného týmu vyvíjejícího plánovanou vlajkovou loď vůči týmu pracujícímu na levnému počítači pro každého. Nakonec bylo rozhodnuto, že Lisa má být připravena k prodeji za rok, a tak na změny není čas. Ironií osudu se z roku staly dva, času tím pádem bylo spoustu a Lisa se díky tomu stala počítačem pomalým s grafikou naprosto nekompatibilní s Macintoshem. Když se později objevil emulátor Maca pro Lisu, byla grafika pochopitelně deformovaná, protože kompenzovat jiné rozlišení bylo zcela mimo výpočetní možnosti tehdejšího hardwaru.

Lisa OS 1.0 - na rozdíl od screenshotu z pozdější verze chybí menu Desk. Je vidět deformované zobrazení na dnešních obrazovkách, způsobená nestandardním původním rozlišením s obdelníkovými body

Mezitím došlo k takové nepodstatné, nezajímavé, leč pro Steva Jobse velmi bolestivé a zásadní změně. Stále více a více se zajímal o vývoj Lisy, do všeho mluvil, ke všemu měl poznámky, zkrátka, všem vývojářům lezl neskutečně na nervy. Měl pocit, že všichni to dělají špatně a jedině on ví, jak na věci jít. Nakonec zašel za nejvyšším z šéfů Applu Mikem Scottem a chtěl po něm, aby jej jmenoval vedoucím projektu místo Johna Couche. Scott měl velmi nízké mínění o manažerských schopnostech Jobsech, věděl o jeho panovačnosti a komplikovanými vztahy s podřízenými, no a když se za Couche jako jeden muž postavil vývojářským tým Lisy, měl Jobs smůlu. Jeho uražené ego se ale s touto porážkou nikdy nesmířilo, členové týmu se stali jeho osobními nepřáteli (když se v roce 1984 po reorganizaci stal dost nepochopitelně šéfem jejich divize, hned na první schůzi se o nich vyjádřil, že Lisu pořádně zvorali – originální „really fucked up“ nemám odvahu přeložit doslovně…:-) a v následujících létech udělal vše pro to, aby Lisa neuspěla.
Mike Scott Jobsovi nabídl pozici tiskového mluvčího, neboť znal Jobsovu vychloubačnost a umění mluvit velkými slovy o zcela běžných věcech, ale Jobs neměl zájem, chtěl být manažerem, řídit projekt. Věřil, že má zásobu skvělých inovativních nápadů. Je třeba zdůraznit, že jakkoliv hovořím o Jobsovi s despektem, v tomto směru (i v manažerských schopnostech) jej tehdy v Applu opravdu neodhadli.
Jobs se začal více a více zajímat o Raskinův projekt provizorně nazvaný Macintosh, do budoucna se počítalo se jménem Apple V. Až doposud se mu sice vysmíval, ale najednou mu velmi přišel vhod – uvědomil si, že díky stejnému procesoru jako měla Lisa by v Macintoshi bylo možné použít leccos s grafického systému „the big thing“. Jinými slovy, nalejme si čistého vína – uvědomil si, že v Macintoshi by bylo možné „vytunelovat“ Lisu, a vzhledem k tomu, že šlo o nepodstatnou záležitost na vedlejší koleji, nikdo z firmy mu do vývoje nebude mluvit. Steve Capps, jeden z autorů Finderu, později řekl: „A lot of people think we ripped off Xerox. But really, we ripped off Lisa.“ Má smysl to překládat?
Tým pracující na Macovi měl situaci hodně ulehčenu – mohl se inspirovat Lisou a ještě zjednodušit ovládání už tak dost jednoduchého systému. Například Lisa neznala spouštění aplikací dvojitým kliknutím. Když jste chtěli otevřít program, museli jste zvolit klikem jeho ikonu a poté z menu File zvolit příkaz Tear Off. Autoři Maca přišli s klasickým dvojklikem. Další jejich výhodou byl výkonnější hardware a vzhledem k omezené paměti programování přímo ve strojovém kódu. Díky tomu byl System 1 výrazně výkonnější a efektivnější než OS Lisy, naprogramovaný v Pascalu.

Lisa - “document centered” v praxi. Jak lze vidět, neznala Lisa stejně jako dnešní OS X (v některých aplikacích) příkaz Quit. Aplikace se neukončovaly, pouze se zavíral aktivní dokument.

Nakonec to samozřejmě skončilo dobře – otec Macintoshe Jef Raskin sám, rád…musel rezignovat a Jobs se ujal vedení projektu. V dozorčí radě Applu si oddechli, měli Jobse upíchnutého v záležitosti, která víceméně nikoho nezajímala. Jobs nezůstal nic dlužen své pověsti tyranského lídra, chtěl rozhodovat o každém ba sebemenším detailu, až se inženýři museli uchýlit k trikům, kdy tajně implementovali změny a oznámili je Jobsovi až ve chvíli, kdy by jejich odstranění napáchalo víc škody, než užitku. Tak byla například použita nová 3,5’’ mechanika místo původně plánované 5,25’’.
Jobs se dohodl s Billem Atkinsonem a ten speciálně pro Mac upravil svou grafickou knihovnu QuickDraw. Kromě toho se pustil i do práce na kreslícím programu MacPaint. Atkinsonovi se Mac velmi zamlouval pro jeho rozlišení s čtvercovými obrazovými body, což on jako grafik velmi oceňoval. Těžko říci, nakolik byla tato spolupráce a implementace částí operačního systému Lisy známa ostatním členům vývojářského týmu prémiového produktu, osobně se domnívám, že o tom příliš tušení neměli.
V březnu 1982 totiž došlo ke scéně zachycené Andym Hertzfeldem, jedním z klíčových vývojářů Maca.
Larry Tesler, vedoucí vývoj aplikací na Lise, se totiž rozhodl v polední přestávce uspořádat demo, kde měli vývojáři Macintoshe ukázat, k čemu zatím dospěli. Tesler se domníval, že taková výměna informací by mohla oživit entusiasmus týmu Lisy, kde vzhledem k neustálým průtahům a navyšování ceny budoucího produktu začínala vládnout skepse.
Prototyp, spojený nutnou pupeční šňůrou s Lisou, byl zapojen a spuštěna ukázka, když tu se objevil velmi naštvaný Rich Page, jeden z hlavních autorů systému Lisy.
„Chlapi, vy nevíte, co děláte,“ začal rozčileně nadávat. „Macintosh Lisu zničí. Macintosh zničí Apple!“
Nikdo nevěděl, co říct.
„Steve Jobs chce zničit Lisu, protože jsme mu nedovolili ji ovládnout,“ pokračoval Rich. „Jasně, máte hezký prototyp, ale udělat funkční produkt je mnohem těžší. Na Macu nespustíte software s Lisy, Lisa nespustí software pro Mac. A nikoho to nezajímá. Nikdo si Lisu nekoupí, protože každý bude vědět, že přijde levnější Mac!“
Všichni seděli tiše a zaraženě.
„A ještě něco,“ dodal po chvíli ticha. „Nemám nic proti vám, vím, že to není vaše chyba. Problém je Steve Jobs. Řekněte mu, že ničí Apple!“
Měl pravdu. Ano, měl naprostou pravdu. Ne snad v tom, že by za neúspěch Lisy nesl zodpovědnost jen a jen Macintosh. Avšak, rozhodně fakt, že jedna firma prodává dva téměř stejně výkonné počítače s nekompatibilními systémy, kdy jeden stojí 9 995 babek a druhý 2 495, tento fakt se rozhodně na prodejích Lisy projevit musel. Ostatně, ještě v roce 1983, kdy byla Lisa představena, se prodalo celkem 13 000 kusů, což bylo přibližně očekávané množství. V roce 1984 se v Applu těšili představou, že prodají 80 000 kusů. Prodali pouze polovinu. Byl představen Macintosh.
Ano, Rich Page měl pravdu, když tvrdil, že Steve Jobs je jako neřízená střela. Měl pravdu a proto dopadl jako mnozí jiní, co též měli pravdu – musel se omluvit a pro smazání viny pozval vývojáře Maca na oběd.
Tak to chodí.

Jakkoliv si Rich Page se Stevem Jobsem v Applu velmi nerozuměli, Steve Jobs dokázal potlačit osobní nevraživost a vzhledem ke skvělým Pageovým schopnostem jej k sobě po několika létech povolal do firmy NeXT. Ale to už je úplně jiná pohádka…:-)

Uměl Steve Jobs tunelovat aspoň tak dobře, jako mistři tohoto oboru u nás v devadesátých létech? Věděl, co je to loajalita firmě? A znal i kvantové tunelování? Stejně jako (možná) Jan Tleskač??:-)

Technické okénko

Specifikace Apple Lisa:

Apple Lisa

Uvedena na trh 19. ledna 1983 s cenou $9 995 s 5 MB diskem
CPU: 5 MHz 68000
ROM: 16 KB
RAM: 1 MB rozšiřitelný na 2 MB
12″ černobílý monitor, 720 x 360
Klávesnice a myš přibaleny
Dva sériové porty
Jeden paralelní printer port
Tři expanzní sloty
Floppy: dvě 5.25″ 860 KB Twiggy ultratenké jednotky
Zvuk: pípá (ale lépe, než konkurenční IBM PC XT:-)

Samozřejmě, že na neúspěchu Lisy nenesl vinu jen Macintosh. Dalším problémem byla opravdu vysoká cena – mnohem výkonnější Xerox Star stal 16 000 USD, tedy ne zas o tolik víc, a to vše v době, kdy roční plat sekretářky bylo 12 000 USD. Dalším důvodem bylo dodávání počítače spolu s kancelářským softwarem, což odradilo některé firmy, neboť dodávané programy v podstatě pokrývaly všechny potřeby uživatelů.

http://lowendmac.com/orchard/05/apple-lisa-history.html

http://www.vectronicsappleworld.com/macintosh/creation.html

http://www.vectronicsappleworld.com/macintosh/lisagui.html

http://www.folklore.org/StoryView.py?project=Macintosh&story=On_Xerox,_Apple_and_Progress.txt

http://www.vectronicsappleworld.com/macintosh/lisa2.html

http://www.vectronicsappleworld.com/macintosh/0304.html

http://www.folklore.org/StoryView.py?project=Macintosh&story=And_Another_Thing….txt

http://www.folklore.org/StoryView.py?project=Macintosh&story=Five_Different_Macs.txt

http://applemuseum.bott.org/sections/os.html

http://lowendmac.com/wale/07/the-roots-of-the-mac-os.html

http://applemuseum.bott.org/

http://www.folklore.org/StoryView.py?project=Macintosh&story=Square_Dots.txt

Komentáře v diskuzi

Přidat komentář

Aktuální články a bleskovky

Lenovo uvádí nové ThinkPady s čipy Ivy Bridge

Brýle Google Glass jsou patentované

Ifttt.com: Propojte a automatizujte svůj internet

Nejlepší programy pro práci s Wi-Fi