V průběhu roku 1988 to vypadalo, že ten nehezký a poněkud nepovedený systém jménem Windows skončí se svou druhou verzí. Tu v průběhu roku 1987 Microsoft představil, ale obešlo se to bez fanfár a bez davů. Jediným důvodem existence oken mělo být umožnění běhu Excelu. Dalším, méně důležitým hybatelem, byl Compaq, který chtěl nějaký operační systém, aby jej mohl prodávat se svým novým počítačem s procesorem 80386. Microsoft proto v rekordní době spíchl nová okna plná chyb, které postupně odstraňoval. Nicméně, tato druhá verze měla jednu zásadní vadu. Vůbec nevyužívala možností nového procesoru. Kdyby jenom to. Všichni tvrdili, že to ani není možné.

---

Dave Weise byl špičkovým programátorem a tvořil celou třetinu týmu, pracujícího na oknech. Původně stejně jako mnoho jeho kolegů změnil působiště, aby se pokusil pomoci s OS/2. Když zjistil, že přizpůsobit se rigidním požadavkům IBM je nad jeho psychické síly, vymohl si návrat k okénkům. Pomáhal s jejich druhou verzí a posléze si užíval zaslouženého odpočinku. Verzi se podařilo dokončit, chyby opravit a nastal ráj. Tým sice na jedné straně nebyl zrušen, ovšem na straně druhé se okna šoupla na kolej nemající ani číslo, protože Bill Gates vsadil vše na spolupráci s IBM. Další vývoj Windows byl nejasný, bez zadání a v podstatě i bez budoucnosti. Ideální situace pro každého, kdo si chce odpočinout od každodenního stresu. Weise ale nechtěl odpočívat, právě naopak. Přemýšlel, jak Windows nějak zásadně vylepšit. Věděl, že ideální variantu představovalo přizpůsobení systému pro běh v protected módu. Všichni ale tvrdili, že to znamená je celé kompletně přepsat. Do takové sisyfovské práce se nikomu nechtělo.

Chráněný (protected) mód přinesl už čip 80286 a firma Intel se v něm pokusila překonat velmi nešťastnou práci s pamětí u klasického 8086. Zatímco tam museli programátoři bojovat se stránkováním, adresací přes segmenty a offsety a maximálním limitem 1MB, 80286 nabízel luxus přístupu k celkem 16MB RAM bez podobných složitostí. Přechod z protected módu do klasického real módu ale neznamenal pouhé lusknutí prstů, procesor se musel restartovat, ovšem PC/AT umožňovalo toto provádět bez ztráty obsahu paměti. Každopadně se jednalo o operaci časově náročnou a i když se postupně programátoři naučili protected mód využívat, pro to hlavní, co by se Microsoftu hodilo do krámu – tedy běhu Windows v protected módu bez paměťových omezení a spouštění DOSových aplikací v real módu – se tento procesor dal použít jen velmi komplikovaně (IBM s Microsoftem to ale nakonec dokázali v OS/2). S příchodem 80386 se ale situace změnila, protože tam přechod z a do protected módu mohl proběhnout kdykoliv. Windows tuto funkcionalitu ale neuměly. Zatím.

Weise netušil, jak jednoduše změnit aktuální kód Windows, aby fungovaly v protected módu. Měl štěstí na setkání s Murrayem Sargentem, profesorem fyziky na arizonské univerzitě. Ten vytvořil velice kvalitní debugger pro ladění programu v protected módu. Jakmile se o tom v Microsoftu dozvěděli, ihned zbystřili pozornost a začali s ním jednat. Něco takového by se pro jejich vývojové nástroje velmi hodilo! Sargentův debugger byl schopen spustit aplikace psané v real módu, emulovat je v protected módu a zjišťovat, kde je třeba aplikaci upravit. Steve Ballmer učinil Sargentovi velkorysou nabídku, protože dospěl k názoru, že kromě jeho debuggeru by se takový schopný vývojář perfektně vyjímal mezi ostatními velkými mozky v microsoftí stáji. Sargent ale neměl zájem. Klidně prodal debugger, ale sám chtěl zůstat na univerzitě. Souhlasil s tím, že stráví letní prázdniny roku 1988 v Microsoftu a naučí zdejší vývojáře s jeho debuggerem pracovat.

Weise se Sargentem se setkali na jakési oslavě v červnu 1988 a Weise pochopil, že tato nová tvář toho ví o problémech Windows snad více, než on sám. Sargent mu zcela jasně řekl, že jediný způsob, jak pohnout Windows někam rázně kupředu, je přepracovat je k používání v protected módu. Souhlasil se spoluprací a následující týdny strávili romanticky zavření v kanclu u klávesnic, aby s pomocí Sargentova debuggeru zjistili, co je třeba v kódu změnit. Procházeli krok po kroku statisíce řádků a emulovali tak Windows v protected módu. Každé místo, kde kód selhával, Weise opravil, a tak, pomalu a postupně, kráčeli ke svému cíli. Weise si ve svém nadšení paradoxně vůbec neuvědomil, co dělá. Pokud budou Windows přizpůsobeny protected módu a ještě k tomu procesoru 80386, budou znamenat lepší volbu, než OS/2. Microsoft na spolupráci s IBM vsadil veškerou budoucnost operačních systémů. Co se stane ve chvíli, kdy bude mít doma pod střechou technologii schopnou lepšího běhu?

Až pár dní před zásadním letním meetingem, kdy se mělo rozhodovat co s další verzí Windows, se Weise rozhodl, že o svých pokusech informuje Ballmera. Podařilo se mu Windows přepracovat do stavu schopného běhu v chráněném módu, včetně všech přibalených windowsovských aplikací. Samozřejmě, systém nevykazoval nějakou nadměrnou stabilitu, ale to už se tak nějak v Microsoftu bralo jako daň z pokroku. Ballmera šokovalo, co Weise dokázal, no a při setkání s velkým Billem a všemi tvůrci Windows jej vybídl, ať svou práci představí.

Bill Gates byl tímto postaven před jedno z nejvýznamnějších rozhodnutí své kariéry. Co udělat? Navzdory příslibu vytvořit další novou verzi Windows, postavenou na Weiseho práci? Nebo vše zahrát do autu a spoléhat na úspěch OS/2? „Půjdem do toho,“ zněla jeho slova. Kyselý problém – jak to vysvětlit IBM – ponechal na Ballmerovi.

Trvalo to ještě téměř dva roky, než spatřila světlo světa Windows 3.0. Znamenala neskutečný pokrok správným směrem. V podstatě všechny hlavní námitky kritiků se podařilo vyřešit. Windows běžela v protected módu a mohla spouštět DOSové aplikace v módu reálném. Vzhledem k optimalizaci pro 80386 dokázala spustit ne pouze jeden takový program, ale – na rozdíl od OS/2 – klidně i více. Každý z nich běžel ve svém 1MB okénku a myslel si, že je pánem počítače. Podařilo se vychytat spoustu chyb, ačkoliv stabilita se stále nedala považovat za silnou stránku okýnek. Multitasking na rozdíl od OS/2 zůstával kooperativní.

IBM málem vybuchlo zlobou. Proč ksakru Microsoft nadále pracuje na Windows? Pánové v modrých oblecích to nedokázali pochopit. Gates jim sice vysvětloval, že Windows mají sloužit jen pro lowend stroje, zatímco podniky a náročnější uživatelé si pořídí OS/2, ale tato vysvětlení nějak narážela na obchodní realitu. OS/2 totiž na rozdíl od Windows postrádal relativně rozsáhlou databázi ovladačů zařízení a fungoval tak většinou jen na hardwaru od IBM. Namísto toho Windows začaly konkurenční výrobci počítačů standardně přibalovat ke svým sestavám. Ovladače pro Windows se na OS/2 nedaly použít. Vzhledem k mnohem větší penetraci trhu se programátoři spíše zaměřili na tvorbu pro microsoftí okénka a OS/2 se dostával na druhou kolej. Nejen, že pro něj existovalo méně aplikaci – stál také podstatně více babek.

Když se v květnu 1990 začaly Windows 3.0 prodávat, znamenalo to přímo obchodní horečku. Dva miliony licencí se podařilo udat jen za půl roku! Bill Gates najednou pochopil, že jen a jen spoléhání se na spolupráci s IBM by se Microsoftu mohlo nevyplatit. Proč tedy zaříznout slepici snášející zlatá vajíčka? Právě v té době se ono strategické partnerství dvou tak rozdílných společností začínalo drolit.

Windows 3.0

Někteří dosavadní velcí konkurenti Microsoftu – například Lotus a WordPerfect – uvěřili tvrzení Billa Gatese, že budoucnost je v OS/2 a Windows je jen taková momentální výplň, a proto následníky svých DOSových trháků vytvořili ne pro Windows, ale pro OS/2. To paradoxně nesmírně prospělo Microsoftu, protože na Windows tím pádem jeho Word a Excel neměly soupeře. S tím, jak Windows postupně válcovaly OS/2, i Word a Excel se stávaly standardem na místo svých předchůdců. Samozřejmě, že zmiňované firmy pochopily situaci a své programy portovaly na Windows, ale pozdě. Word a Excel už porazit nedokázaly.

A tak se, zcela neplánovaně, z podceňovaného a upozaďovaného dílka stala hvězda první velikosti, nejrozšířenější operační systém až do dnešních dní, zatímco původně vlajková loď mohla jen s nelibostí sledovat tu slávu a úspěch. Nikoliv poprvé a nikoliv naposled.

---

Velmi se omlouvám, že se mi úspěšně podařilo díly přehodit. Snad jsem tím pravidelným čtenářům nezpůsobil nějakou psychickou újmu:)

Na závěr tu mám pro fanoušky tohoto seriálu opět tradiční připomenutí. Připravil jsem aktuální verzi své už dříve jmenované knížky. Abych vás co nejvíce motivoval, najdete zde nejen kapitoly už uveřejněné, prošlé jazykovou korekturou, ale i zcela novou kapitolku “Třetí princ” o Tandy TRS-80, která v seriálu uveřejněná nebyla. Dále je tu i dokončení historie Windows.

Velmi by mi pomohlo, kdybyste si knížku vyzkoušeli a dali mi na historie.mikropocitacu@seznam.cz vědět, jak se vám dosavadní práce zamlouvá. Vítány jsou nejen informace o chybách či problémech, ale pochopitelně i náměty, jak knížku vylepšit.

EPUB formát, doporučený pro ipad:

http://www.ulozto.cz/12203462/historie1d-epub

Komentáře v diskuzi

Přidat komentář

Jméno

E-mail, nebude zveřejněn

Web

Ochrana proti spamu: (povinné)*
Opište prosím text z obrázku.